Dnes jsem náhodou na webu narazila na krásný obraz (od Sabine Altenburg: Sněženka) přesně vystihující něžnou ostýchavou krásu prvních jarních kvítků: sněženek.
Pospávající dívka unavená dlouhou zimou se choulí a svými křídly dává ochranu právě vyrůstajícím sněženkám. Něžné, nesmělé, jemné, ostýchavé, avšak neobyčejně silné. První kvítka, která se odváží vystrčit své hlavičky nad zem často ještě z pevné ledové krusty.
Sněženky jsou symbolem nevinnosti, čistoty, odvahy a síly znovu začít.
Zatímco vlčí máky se připínají do klopy na připomínku veteránů z první světové války, staly se symbolem nesmyslnosti válek.
K tomu, aby člověk vnímal jejich křehkost a nevinnost, stačí jejich vzhled. Nicméně sněženky se docela náhodou staly symbolem nesmyslnosti válek, když se Britští vojáci v průběhu Krymské války (1854) brodili záplavami sněženek na Krymském poloostrově, hromadně začali domů posílat cibulky sněženek, aby dali vědět, že jsou ještě naživu. Posílali domů tento symbol naděje, nezdolnosti a síly. Nevinné kvítky sněženek pak v Británii způsobily vlnu šílenství a posedlosti sněženkami (galantofilii) srovnatelnou třeba o sto let později s Beatlemánií.
Krymská válka po sobě odhadem zanechala asi 600 tisíc až milion mrtvých. Zač bojovali? Těžko říct. Za rozmar mocných? Za nestřídmost a neschopnost se dohodnout u diplomatického stolu? Jako už tolikrát..